Maniok jedlý (Manihot esculenta), který můžete znát také pod názvem cassava (kasava), yuca či tapioka, je kulturní rostlina pěstovaná v tropických a subtropických oblastech celého světa. Jde o slabě dřevnatý keř, který je velice přizpůsobivý a roste i v půdách chudých na živiny. Jeho původní domovinou je Jižní Amerika, ale dnes je maniok hojně rozšířený také v Asii a Africe.
Výška této rostlin se pohybuje v rozmezí od 1 do 5 metrů a všechny její části obsahují mléčnou šťávu. Stonek tvořený ztloustlými články je málo větvený, žlutozelené nebo červené listy jsou dlouze řapíkaté a mají hluboce dlanitě laločnaté čepele, a květy manioku, jejichž zbarvení je variabilní, mají zvonkovitý tvar. Plodem je tobolka, která po dozrání praskne a vymršťuje semena.
Kořenový systém je tvořen zhruba pěti až deseti vějířovitě rozloženými kořenovými hlízami, které mohou vážit až 2 kilogramy a mají válcovitý či vřetenovitý tvar. Jejich slupka mívá růžovou nebo temně hnědou barvu, ale uvnitř se ukrývá bílá dužina. Hlízy jsou velice výživné a bohaté na škrob, představují třetí nejdůležitější zdroj potravinových sacharidů (po rýži a kukuřici) a každoročně poskytují obživu pro více než 500 milionů lidí.
Jaké má maniok využití?
Syrový maniok je z 60 % tvořený vodou a dalších 38 % připadá na sacharidy. Ve 100 gramech kasavy je obsaženo 670 kilojoulů, ale i čtvrtina doporučené denní dávky vitamínu C. Díky své vysoké energetické hodnotě a nenáročnému pěstování se maniok v rozvojových zemích tropických a subtropických oblastí stal jednou ze základních potravin.
Výživné hlízy, které se dají uvařit, osmažit nebo opéct, se na mnoha místech používají jako náhrada za brambory. Kořeny sladkých forem se často restují a konzumují jako sladké brambory, ale mohou se stát také základem pro výrobu noků a pečou se z nich výtečné koláče. Někteří lidé pak dávají přednost přípravě maniokové kaše, která svou chutí připomíná moučnaté brambory.
Dalším produktem, který se z kasavy často vyrábí, je bezlepková manioková mouka. Hodí se pro přípravu sladkých i slaných jídel, kam patří třeba chléb, koláče, maniokové placky nebo maniokové sušenky. Má ale i výrazné pojivé účinky, díky čemuž se s ní dají skvěle zahustit různé polévky nebo omáčky. Pokrmům navíc dodá větší hodnotu než obyčejná hladká mouka.
V některých oblastech se mladé stonky kasavy používají jako zelenina, přičemž listy se připravují podobně jako špenát. Kromě toho ale existuje i celá řada zajímavých pokrmů, které je možné z manioku připravit. Patří sem například:
- Gari – pokrm připravený nastrouháním, ždímáním, kvašením a sušením kořenové dužniny, který se přidává do polévek, zalévá omáčkou nebo sype cukrem,
- Farinha – pokrm podobný západoafrickému gari, který se připravuje v Brazílii,
- Fufu – ghanský pokrm tvořený vařenými a rozmělněnými maniokovými hlízami v rybí, masové nebo zeleninové polévce,
- Chikwangue – pokrm známý ve střední Africe, jehož základem je vyluhované, propasírované a v banánové slupce uvařené maniokové těsto.
- Farofa – suché, často tvrdé nebo křupavé jídlo, které se používá hlavně jako koření, opéká se na másle, ale může se jíst i jako příloha.
Aby toho nebylo málo, kromě výše zmíněných pokrmů můžete z manioku jedlého vyrobit také ocet, pivo nebo různé destiláty. K těm patří třeba brazilské cauim a tiquira, fermentovaný nápoj označovaná jako masoto, dále pak mozambická impala nebo nihamanchi, které se připravuje především v Jižní Americe.
Ačkoliv se hlízy manioku konzumují hlavně ve vařené podobě, velká část se používá také k extrakci maniokového škrobu, což je sušený prášek, kterému se říká tapioka. Kromě standardního prášku může mít také podobu tapiokových perel, které se přidávají do nápoje známého jako bubble tea a jsou vhodné pro přípravu pudinků. Své využití si ovšem maniokový škrob našel i v kosmetickém průmyslu.
Vyzkoušejte recepty z manioku.
Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku či YouTubu!
