Když se řekne dýně, většině z nás se okamžitě vybaví klasická oranžová dýně, která na podzim zdobí nejednu zahradu. Věděli jste však, že existuje velké množství dalších dýní, jako je například dýně špagetová, dýně muškátová či dýně mexická? Prozradíme, jaké jsou jednotlivé druhy dýní a jejich použití, které typy dýní se nejlépe hodí v kuchyni a které odrůdy dýní jsou spíše na okrasu.

Jaké má dýně druhy?

Čeleď tykvovitých, kam patří různé druhy dýně, ale také okurky, melouny nebo třeba cukety, dohromady zahrnuje zhruba 850 zajímavých dýňových druhů. Ty se pak rozlišují ještě na okrasné dýně a jedlé dýně, které jsou typicky určené ke konzumaci. To ovšem neznamená, že by existovaly nějaké nejedlé dýně.

Ve skutečnosti jsou všechny dýně jedlé, takže můžete použít i okrasné dýně k jídlu. Pokud tedy v obchodě narazíte na nápis, který upozorňuje, že daná zelenina není určena ke konzumaci, ale slouží pouze jako dekorace, nemyslete si, že by se jednalo o nějaké jedovaté dýně. I tyto většinou drobnější plody se dají jíst, ač to lidé většinou nedělají.

Okrasné dýně

Ačkoliv se tyto dekorativní dýně dají konzumovat stejně jako všechny ostatní, reálně je s nimi mnohem více práce, a proto se hodí spíše jako okrasný prvek, kterým si lidé zdobí své domácnosti. Pokud jde o tyto miniaturní odrůdy tykve obecné, jejich jednotlivé plody dosahují hmotnosti v rozmezí od 100 gramů do 1 kilogramu, nejsou příliš žebernaté a mívají spíše kulovitější tvar.

Vzhledem k tomu, že jsou tyto dýně většinou hrubě strukturované a jejich dužina není příliš bohatá, ale zároveň mají dlouhou trvanlivost, používají se především jako dekorace. Zahrádkáři si tyto okrasné tykvičky oblíbili hlavně proto, že jsou barevně velice rozmanité, a to od jasně oranžového zbarvení přes všechny možné žluté, bílé a zelené odstíny až po výrazně žíhané plody.

Jaké mají okrasné dýně druhy?

• Andělská křídla – okrasné dýně s „křídly“ po obvodu,
• Galaxy of Stars F1 – drobné hvězdicovité plody,
• Drobnoplodá směs – drobné dýně různých barev a tvarů,
• Jack Be Little – ploché, žebernaté, jasně oranžové plody,
• Miniturban – drobné plody charakteristického tvaru,
• Dýně Sweet Dumpling – zploštělé bílo-zeleně pruhované dýně,
• Trnová koruna – drobné plody s typickými trnovitými výrůstky,
• Z bradavic – plody různých tvarů pokryté bradavičnatými výrůstky,
• Croockneck (labutěnky, kačenky) – žluté až oranžové podlouhlé plody s krčkem.

Jedlé dýně

Toužíte si vypěstovat dýně, které se stanou základem mnoha chutných pokrmů? V tom případě sáhněte po některém z mnoha druhů dýní, které jsou označovány jako jedlé. Ty mají podobně jako v případě okrasných dýní celou řadu barev a tvarů, přičemž často dosahují mnohem větších rozměrů. Mezi nejznámější druhy jedlých dýní, které se tradičně používají v kuchyni, se přitom řadí třeba dýně hokaido, máslová dýně nebo špagetová dýně.

Dýně hokaido

Pravděpodobně nejznámějším zástupcem tykví na našem území je hokaido dýně (či hokkaido). Nejčastěji se přitom pěstuje sytě oranžová až načervenalá odrůda hokaido, které se přezdívá také kaštanová dýně. Její plody váží zhruba 1 až 3 kilogramy, jsou velice kvalitní a v optimálních podmínkách se dají dlouho skladovat.

Červené hokaido si v posledních letech mezi zahrádkáři získalo velkou oblibu, jelikož se dá nejprve použít jako dekorace, ale zároveň z této dýně ještě po Vánocích můžete uvařit skvělou dýňovou polévku. Značnou výhodou je také skutečnost, že se před tepelnou úpravou nemusí loupat, protože je slupka velice tenká a má stejně jako samotná tykev příjemně nasládlou chuť.

Druhým oblíbeným typem je zelené hokaido (zelená dýně). Plody této odrůdy jsou na rozdíl od té červené o něco větší (kolem 3 kilogramů), spíše zploštělé, žebernaté a mají výrazně zelenou slupku se světlejšími pruhy. Pod ní se však ukrývá sytě oranžovožlutá dužina, přičemž ani v tomto případě není nutné při tepelné úpravě loupat slupku.

Jaké má tedy dýně hokaido druhy?

• Hokkaido Orange (červené hokaido) – plazivá odrůda s chutnými plody,
• Amoro F1 – výnosná odrůda se srdčitými plody,
• Delician F1 – hybridní kulatá odrůda s velkými plody,
• Delica F1 (zelené hokaido) – odrůda s žíhanými tmavozelenými plody,
• Blue Kuri (modré hokaido) – takzvaná modrá dýně s ploššími plody,
• Solor F1 – velice výnosná odrůda s oranžovými až červenými plody,
• Grey Queen F1 – odrůda plodící dýně se světle šedou slupkou a oranžovou dužinou,
• Shokichi Red F1 – takzvané mini hokaido s plody příjemné sladší chuti,
• Uchiki Kuri – oblíbená odrůda s plody o velikosti 20 až 25 centimetrů,
• další „červené“ odrůdy – Akazukin, Potimaron, Akaguri,
• další „zelené“ odrůdy – Yukieshou F1, Tetsukabuto F1, Buttercup, Ambercup F1.

Špagetová dýně

Mezi oblíbené tykve se řadí také dýně špagetová, jejíž plody mají hmotnost v rozmezí od 1 do 3 kilogramů. V závislosti na konkrétní odrůdě, jako je například Tivoli F1 nebo Small Wonder, pak mohou být kulovité či protáhlé, přičemž s postupným dozráváním jejich slupka tvrdne. Velikost plodů poté dosahuje zhruba 30 centimetrů.

Barevně se špagetová dýně pohybuje v odstínech krémové, žluté a oranžové. Vláknina je typicky dužnatá, velice chutná a méně sladká než dýně hokaido. Navíc je podle ní tato dýně pojmenovaná, jelikož se po uvaření nebo upečení dužina rozpadá na vlákna, která připomínají špagety. Obecně je pak tento druh považován za jednu z nejchutnějších dýní vůbec.

Muškátová dýně

Mezi druhy dýní, které mají větší nároky na teplo, patří dýně muškátová původně označovaná jako Muscade de Provence. Ta pochází z Mexika a pěstuje se především v jižních zemích, zatímco v Evropě se dobře daří pouze vybraným odrůdám. Pokud jde o plody muškátové dýně, ty poznáte podle barokních tvarů, přičemž často dosahují hmotnosti od 10 do 20 kilogramů.

Typickým znakem muškátové dýně je tmavě zelená slupka s výrazným žebrováním, která ukrývá sytě oranžovou, poměrně měkkou dužinu. Jelikož slupku nelze povařit, je nutné ji před zpracováním oloupat. Celkově je však muškátová dýně vhodným základem polévek, pyré nebo koláčů a díky své velikosti ji lidé využívají také k přípravě chutných dýňových kompotů.

Máslová dýně

Na první pohled vypadá jako přerostlá hruška, ale ve skutečnosti chutná po oříšcích. Řeč je o máslové dýni, pro kterou je typická světlá barva slupky (od mírně šedivé přes krémovou až po nažloutlý odstín) a sytě oranžová dužina, která svou konzistencí může připomínat avokádo. Velkou výhodou však je, že tato dužina obsahuje pouze velmi malé množství semen.

Máslová dýně se skvěle hodí ke grilování a restování, ale zároveň představuje i výtečnou přílohu k červenému masu. Kromě toho ji lidé často používají také jako základ různých omáček, nádivek, pyré nebo krémových polévek a lze ji samozřejmě zapékat na slano i na sladko. Při pěstování je tato dýně ovšem velmi náročná na teplo a ve střední Evropě se s ní zase tak často nesetkáte.

Marina di Chioggia

Jak už samotný název napovídá, tato dýně byla pojmenována podle místa vyšlechtění, kterým je italského města Chioggia nedaleko Benátek. Je známá tím, že plody dosahují hmotnosti 4 až 6 kilogramů a mají nápadně zelenou a výrazně vrásčitou slupku, která se těžko loupe, ale dužina má skvělou chuť. Proto se doporučuje plod nakrájet na měsíčky, společně se slupkou podusit a poté dužinu vydlabat.

Žaludová dýně

Pro své neobvyklé plody, které tvarem připomínají spíše jahody, je známá dýně žaludová (Acorn). Váha jednotlivých tykviček se přitom pohybuje v rozmezí od 0,5 do 1 kilogramu a velikostně dosahují žaludové dýně zhruba 10 až 20 centimetrů. Vzhled těchto plodů je přitom velice dekorativní, a to hlavě díky výraznému žebrování, které je zakončeno špičkou.

Především v americké kuchyni si lidé oblíbili žaludovou dýni pro její oříškovou chuť. Mladé plody se navíc dají konzumovat v syrovém stavu i se slupkou a vyzrálé dýně zase mají poměrně dlouhou trvanlivost, ačkoliv se oříškový nádech postupem času vytrácí. Mezi nejčastěji pěstované odrůdy patří Table Gold, jejíž mladé plody chutnají sladce jako kukuřice, Swan White Acorn nebo třeba Heart of Gold F1.

Turbanová dýně

Velice netradiční tvar mají plody turbanové dýně, které se někdy přezdívá také biskupská čepice. Tyto dýně dosahují hmotnosti 1 až 2 kilogramů, jsou velice chutné, ale vzhledem ke svému zajímavému vzhledu je lidé používají spíše jako netradiční okrasný prvek.

Velkoplodá dýně Goliáš

Pokud hledáte vhodnou tykev na zavařování nebo třeba pro výrobu chutných džemů, skvělou volbou je velkoplodá dýně Goliáš. Její plody se vyznačují hladkou oranžovou slupkou a sytě žlutooranžovou barvou. Jelikož obsahují velké procento vody a snáze uhnívají, příliš se nehodí k dlouhodobému skladování. Kvůli vyšší hmotnosti (až 30 kilogramů) je pak nutné počítat i s náročnějším sběrem a zpracováním.

Mramorová dýně

Díky své netradiční šedé barvě se dýně mramorová v Americe označuje také jako „šedý duch“. Po rozkrojení však překvapí sytě oranžovou dužinou, která je spíše tužší, a proto se hodí hlavně pro grilování a pečení. Jednotlivé plody přitom váží zhruba 2 až 5 kilogramů.

Mexická dýně

Na rozdíl od těch předchozích se dýně mexická používá primárně pro okrasné účely. Má totiž tuhou slupku a dlouho vydrží, takže představuje skvělou dekoraci na zahradu, na balkon nebo třeba na jídelní stůl. Je ovšem výbornou volbou i pro ty, kteří touží po vyřezávání dýní, ať už pro halloweenské účely, nebo zkrátka pro výrobu krásných lucerniček.

Dýně Cotton Candy

Aby nebylo netradičních tykví málo, existuje samozřejmě i dýně bílá, která se nazývá Cotton Candy. Používá se hlavně jako dekorace, jelikož její povrch úplně vybízí k pomalování, a kromě toho z ní můžete vyrobit také strašidelnou lampu.

Dýně olejná

Tento přehled dýní by samozřejmě nebyl kompletní bez dýně olejné. Jelikož neexistují žádné nejedlé dýně, samozřejmě se dá konzumovat, ale ve skutečnosti se většinou používají pouze semena (bezslupková jádra), která mají vysokou nutriční hodnotu. Ty pak slouží k přípravě oleje, jenž se používá v kuchyni, ale i ve farmaceutickém průmyslu.

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!

Patizon (latinsky Cucurbita pepo var. patissoniana) je zelenina, která představuje jeden z kultivarů tykve obecné. Je to tedy příbuzná oblíbených dýní, ale také cuket nebo kapaček. Poznáte ji přitom na první pohled, a to podle plodů ve tvaru zploštělého disku, které připomínají létající talíř. Mohou mít různé zbarvení, od bílé přes žlutou či oranžovou až po temně zelenou.

Patizony se dají efektivně pěstovat na českých zahrádkách, přičemž poslední dobou opět získávají na oblibě, a to hlavně kvůli své nenáročnosti či obsahu zdraví prospěšných látek. Z 90 % jsou tvořeny vodou a dále zahrnují třeba betakaroten, různé vitamíny a minerály, ale i velké množství vlákniny. Neobsahují naopak žádný cholesterol a velice nízký je i podíl sacharidů.

Jak jíst patizon?

Pěstitelé většinou doporučují sklízet patizony v období od poloviny července do září. Dopřát si je můžete prakticky kdykoliv, jakmile na ně dostanete chuť. Ze začátku byste však měli sbírat nezralé plody, a to hned několik dní po odkvětu, abyste podpořili další kvetení a zvýšili úrodnost svých rostlin. Teprve později můžete nechat uzrát i několik větších patizonů, které uschováte na zimu.

Mladé patizony se dají konzumovat i se svou tenkou slupkou a semínky. Čím jsou nicméně plody starší (ty zralé poznáte tak, že při poklepání zní dutě), tím tvrdší jejich slupka bývá. Později se již špatně krájí, takže budete potřebovat ostrý nůž. U vyzrálejších plodů, které plánujete tepelně zpracovat, můžete slupku oloupat, ale i ponechat na místě, pouze odstraňte semínka a měkký vnitřek.

Jak chutná patizon?

Přemýšlíte o tom, že byste vyzkoušeli nějaký zajímavý recept na patizon? V tom případě vás nejspíš zajímá, jakou mají tyto plody vlastně chuť. Patizony obecně chutnají nasládle a připomínají jiné druhy tykví. Jsou ovšem jemnější než dýně, které se v kuchyni hojně používají, a naopak o něco výraznější než cukety. Na rozdíl od nich jsou také méně vodnaté.

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!

Říká se, že jakmile jednou ochutnáte rajče z vlastní zahrádky, už nikdy nebudete chtít žádné jiné. A je to samozřejmě pravda. Pokud se i vy chcete pustit do pěstování rajčat, jistě vás potěší, že to není tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát. Stačí věnovat rostlinkám dostatečnou péči a vyhnout se chybám, které by vás mohly stát většinu chutné úrody.

Rajčata a pěstování

Výsadba rajčat, paprik a okurek patří mezi nejoblíbenější činnosti nadšených zahrádkářů, kteří na pěstování těchto rostlin nedají dopustit. Jejich plody totiž skvěle chutnají jak v syrovém stavu, tak i jako součást obrovského množství teplých pokrmů, které se z nich dají při troše kreativity a zručnosti připravit.

Pokud si i vy chcete vypěstovat vlastní rajčata, rozhodně se toho nemusíte bát. Ač se může péče o rajčata zdát na první pohled náročná, ve skutečnosti to není žádná velká věda. A je přitom úplně jedno, zda se rozhodnete pro pěstování rajčat na balkoně, dáte přednost pěstování rajčat ve skleníku či ve fóliovníku, nebo raději vyzkoušíte pěstování rajčat přímo na záhonech.

Ještě než se do pěstování rajčat ze semene pustíte, důležité je rozmyslet se, který druh rajčat pro vás bude tou nejlepší volbou. Tyčková rajčata rostou neomezeně, potřebují oporu a hodí se do skleníků, fóliovníků i na záhony. Mají jeden dlouhý výhon, který se zaštipuje zhruba ve výšce opory (tedy asi 1,5 až 2 metry nad zemí), a několik bočních výhonů, které je nutné vylamovat.

Vzhledem k tomu, že tyčková rajčata jsou na pěstování o něco složitější, spousta zahrádkářů dává přednost spíše keříčkovým rajčatům. Ta dorůstají maximálně do výšky jednoho metru a kromě hlavního výhonku mají i několik výhonků bočních, které se nevylamují. Ke svému růstu nepotřebují žádnou oporu, takže jim nemusíte věnovat tolik času a péče.

Výběr vhodného stanoviště

Jakmile se rozhodnete, kterou odrůdu rajčat byste chtěli mít na svém stole, důležité je vybrat pro ni to nejlepší stanoviště. Pokud nechcete sazeničky umístit do skleníku či fóliovníku a nejste limitováni malým balkonem, mějte na paměti, že rajčatům vyhovují místa v polostínu, která jsou provzdušněná, ale dobře chráněná před poryvy studeného větru a přívalovými dešti.

V ideálním případě by rajčata měla mít dostatek světla a tepla, ale rozhodně byste neměli rostlinky vysazovat na záhony, kam celý den míří horké sluneční paprsky. Půda na záhoncích by přitom měla být hlinitopísčitá, středně těžká, teplejší a dostatečně bohatá na živiny. Na jaře pak pěstitelé často hnojí vybrané místo kravským nebo slepičím hnojem, a to zhruba týden před výsadbou rajčat.

Předpěstování sazenic

Zahrádkáři obvykle vysazují rajčata ze sadby, která je předpěstovaná, což trvá asi 1,5 nebo 2 měsíce. Pokud plánujete pěstování rajčat z vlastních semínek, je nutné vědět, kdy se ideálně pustit do vysévání a co obnáší příprava sazeniček pro pozdější výsadbu. Jaký je pro rajčata výsev a pěstování, přitom závisí především na tom, kam plánujete v budoucnu rostlinky umístit.

Jestliže se chystáte vysadit sazenice tyčkových či keříčkových rajčat do skleníku nebo případně do fóliovníku, výsev se provádí v první polovině března, a to buď přímo ve vytápěných prostorách skleníku, nebo v teplém pařeništi. Můžete je ovšem umístit i za okno, kde je dostatek světla a tepla. Plánujete-li venkovní výsadbu, úplně postačí, když provedete výsev rajčat až na konci března.

Jak vypěstovat silné sazenice rajčat? Osivo se vysévá do výsevní misky, která je naplněná jemným substrátem určeným pro výsev a množení. Ten je dopředu vhodné urovnat a mírně utužit. Vysetá semínka pak zasypeme menší vrstvou substrátu a opět mírně utužíme, přičemž pak nesmíme zapomínat na pravidelné zavlažování pomocí postřikovače.

Důležité je také umístit semena na teplejší místo, protože v chladu budou klíčit hůře. Optimální teplota pro rychlé vyklíčení se u běžných rajčat pohybuje kolem 25 °C, pro divoká rajčata je to pak asi 28 až 30 °C, přičemž ideální je také pravidelný půldenní pokles teploty o 10 °C (den/noc). Jakmile semínka vyklíčí, teplotu lze snížit, protože vyrašeným semenáčkům stačí pouze 15 až 20 °C.

Když mají rostlinky rajčat první pravé lístky, je čas na pikýrování (přepichování rajčat). V tu chvíli je nutné šetrně vyjmout mladá rajčata z výsevního substrátu a opatrně je přesunout do samostatného kelímku, sadbovače, truhlíku nebo do pařeniště. Pokud zvolíte poslední možnost, nejprve se přepichuje zhruba na vzdálenost 3 až 4 centimetrů, později na spon 10 x 10 centimetrů.

Výběr vhodných sazenic

Pokud si chcete být jistí, že se vašim rajčatům bude dobře dařit a budete mít na stole velkou zásobu chutných plodů, je nutné vybrat z předpěstovaných rostlinek ty nejlepší. Sazenice by měly mít silný, nejvýše však 30 centimetrů vysoký stonek. Na první pohled by měly být rostliny zdravé a jejich listy by měly mít sytě zelenou barvu. Důležitý je pak i dobře vyvinutý kořenový systém.

Otužování sazenic

Ještě než se pustíte do výsadby rajčat na záhon, je dobré začít předpěstované rostlinky postupně otužovat, aby si zvykly na drsnější venkovní podmínky. Jde především o přímé slunce, které by je mohlo popálit, o silnější poryvy větru nebo o kolísání teplot. Jinak by totiž rajčata mohla utrpět šok a v nejhorším případě by uhynula vlivem úžehu a vadnutí listů.

Rajčata byste proto měli zhruba týden před výsadbou začít vystavovat venkovním podmínkám. Nejprve se přenáší ven zhruba na dvě hodiny, přičemž je nutné umístit rostlinky na chráněné stanoviště mimo přímé slunce a pak je znovu odnést domů. Každý den se pak expozice vnějším vlivům prodlužuje, pozvolna se mohou nechávat v chladnějších teplotách a schovávají se až v průběhu večera. Poslední den by pak měla rajčata venku zůstat celou noc.

Jak zasadit rajčata?

Je vám určitě jasné, že výsadba rajčat má svá pravidla, která byste měli vždy dodržovat, jestliže chcete mít na stole bohatou úrodu. Pokud jde o to, kdy probíhá výsadba rajčat, vždy se provádí až po Zmrzlých. Zahrádkáři rostlinky vysazují zhruba od poloviny dubna do konce května, ale záleží při tom samozřejmě na více faktorech, kam patří odrůda rajčat, počasí nebo místo, kde hodláte rostliny pěstovat.

Výsadba rajčat do skleníku

Každý rok je vhodné ve skleníku vyměnit hlínu, a to hlavně z důvodu prevence. Jinak by totiž rostlinky mohly podlehnout plísním nebo různým chorobám. Vhodné je přitom použít klasickou hlínu ze záhonu, kompost a posečenou trávu. Důležitá je pak pro výsadbu rajčat vzdálenost. Jednotlivé rostlinky by mezi sebou měly mít alespoň 40 centimetrů.

Pokud jde o tyčková rajčata, každá sazenice potřebuje svou vlastní pevnou oporu (například kovová nebo dřevěná tyčka). Následně je potřeba vyhloubit jamky, do kterých se vkládají jednotlivé sazenice, a pokud je hlína příliš suchá, stačí ji mírně prolít vodou. Zatímco někdo pak preferuje výsadbu rajčat po jednotlivých kusech, jiní provádí sázení rajčat po dvou.

Kořenový bal se při výsadbě pokládá buď svisle, nebo naležato (to platí hlavně pro přerostlé sazenice rajčat). Větší část stonku se pak zahrne hlínou, aby vznikl bohatší kořenový systém. Pozor si však musíte dát při následném okopávání rostlin, protože byste mohli kořeny velice snadno poškodit. Nakonec je nutné rajčata přivázat k tyčkám a důkladně zalít.

Výsadba rajčat na záhon

Výsadba sazenic do volné půdy se provádí ve chvíli, kdy odezní jarní mrazíky. Podle zahrádkářů je ideální vysazovat rajčata na trvalé stanoviště až po 20. květnu, protože během dubna a na začátku května ještě hrozí pozdní mrazíky, které by mohly mladé rostlinky nenávratně poškodit. I v druhé polovině května se mohou mrazíky vyskytnout, proto je dobré sledovat předpověď a případně rajčata překrýt netkanou textilií.

Připravené rostliny se sází spíše hlouběji. Nejčastěji se výsadba provádí šikmo, což znamená, že se kořenový bal s částí stonku umisťuje do vyhloubené jamky, takže je nutné zahrnout zeminou nejen kořeny, ale i spodní část stonku. Díky tomu bude rajče následně kořenit i ze zahrabaného stonku, čímž vznikne bohatší kořenový systém.

Pokud jde o to, jaký má výsadba rajčat spon, na záhoncích by měly mít jednotlivé sazenice dostatek prostoru. Tyčková rajčata se tedy většinou vysazují do sponu 80 x 40 centimetrů nebo 90 x 50 centimetrů. Hned od počátku je přitom nutné pravidelně vylamovat všechny vedlejší výhony a rostlina by měla mít také správnou oporu, ke které bude přivázaná.

Zvolíte-li raději keříčková rajčata, někteří považují za ideální spon na záhonu 70 x 20 centimetrů, jiní preferují spon 50 x 60 centimetrů. V případě divokých rajčat by se pak mělo jednat o spon 50 x 100 centimetrů. Samozřejmě ovšem musíte pracovat s prostorem, který na zahradě máte, s venkovními podmínkami a konkrétní odrůdou. Někdy je proto nutné spon výsadby rajčat přizpůsobit.

Co se týče plodin, které na záhoncích rostly dříve, rajčata v tomto ohledu nejsou příliš náročná. Je ovšem dobré vyvarovat se vysazování rajčat tam, kde jste v předchozím období pěstovali lilkovité rostliny, tedy například brambory nebo lilek. Zároveň myslete i na to, že se nehodí vysazovat rajčata opakovaně na stejná místa.

Výsadba rajčat do nádob

Na balkoně či na terase můžete pěstovat rajčata v různých nádobách, jako jsou květináče, samozavlažovací truhlíky a bedničky, ale dobře poslouží i větší kýbl nebo tlustý igelitový pytel. Dobré je opatřit rostlinám záhřevnou půdu, která je dobře zásobená živinami. Do nádoby si proto připravte kvalitní substrát, který je možné doplnit o chlévský hnůj (prodává se v granulích) nebo také o posekanou trávu.

Výsadba předpěstovaných sazeniček do nádob by měla probíhat nejlépe až v druhé polovině května, aby rostlinám neuškodily pozdní mrazíky. Na dno nádoby je možné vložit zhruba dvoucentimetrovou vrstvu keramzitu či drenáže, aby byla přebytečná voda odváděna pryč. Asi 2/3 nádoby se pak zasypou substrátem, do kterého vložíme sazenici (zešikma) a zahrneme dalším substrátem. Ten pak jemně zatlačíme.

Zálivka a další péče o rajčata

Jakmile jsou rajčata zasazená, podle potřeby je pravidelně zavlažujeme. Zálivka se již neprovádí postřikem jako dříve, ale přímo ke kořenům. Dejte si však pozor na příliš vydatné zalévání nebo dlouhotrvající deště, které způsobují praskání chutných plodů.

V průběhu vegetace je dobré rajčata 3x až 5x okopat, a to zhruba do hloubky 5 centimetrů, nebo o maličko více. Ke stonkům se navíc přihrnuje další zemina, aby zde rostliny mohly zapustit nové kořeny. Kromě toho byste měli pravidelně odstraňovat spodní listy napadené chorobami.

Tyčková rajčata, která potřebují ke svému růstu vhodnou oporu, by měla růst na jednom výhonu, přičemž všechny boční výhony se vylamují. Maximální výška rostliny by se pak měla pohybovat kolem 150 až 200 centimetrů. Pokud bude hlavní výhon vyšší, je nutné ho zaštípnout, aby se rajče nevysilovalo. Keříčková rajčata se pak tvarují takovým způsobem, aby měly rostlinky i uprostřed dostatek světla.

Rajčata potřebují ke správnému růstu velké množství živin. Z toho důvodu byste neměli zapomínat ani na pravidelné přihnojování, a to nejlépe vodorozpustnými hnojivy, která se dobře vstřebávají do půdy a rychle pronikají také ke kořenům. Používaná hnojiva by měla obsahovat veškeré potřebné živiny (dusík, fosfor, draslík), ale i mikroprvky.

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!

Jícha (někdy označovaná také jako zákvas) je rostlinné hnojivo, které používají pěstitelé na menších i větších zahradách. Nejčastěji se s její pomocí ošetřuje zelenina a ovoce, ale i bylinky nebo květiny, přičemž jícha pomáhá rostlinám lépe se vyvíjet a růst. Dodává jim totiž potřebné živiny a účinné látky, díky kterým rostliny zesílí. Navíc působí proti houbovým nemocem a pomáhá odhánět škůdce.

Mnozí pěstitelé dnes nedají dopustit na živočišná hnojiva, jako je například koňský hnůj. Tato varianta se ale většinou uplatňuje ještě před začátkem sezóny nebo po ní. Pokud tedy hledáte způsob, jak dopřát rostlinám potřebné látky také v průběhu pěstování, skvělou volbou bude právě jícha, kterou můžete připravit prakticky kdykoliv. Navíc je to opravdu snadné, takže to zvládne i začátečník.

Další výhodou jíchy je pak samozřejmě skutečnost, že jde o skvělý způsob, jak se vyhnout chemickým hnojivům a postřikům, které mohou mít negativní vliv na jednotlivé rostlinné druhy, ale i celkově na životní prostředí. Až si doma na talíř naložíte vlastní zeleninu nebo posypete připravený pokrm čerstvými bylinkami hnojenými vlastní jíchou, nebudete se tedy muset bát toho, co obsahují.
 

Z čeho se vyrábí rostlinná jícha?

Příprava jíchy trvá zhruba dva až čtyři týdny, což hodně závisí na tom, jaké rostliny k její tvorbě použijete, a jaké jsou aktuální podmínky. Existuje přitom poměrně velké množství bylin, které se pro výrobu jíchy skvěle hodí, takže rozhodně máte z čeho vybírat. Nejčastěji se ovšem pěstitelé pouštějí do přípravy následujících rostlinných zákvasů:

• kopřivová jícha – jde o nejoblíbenější rostlinné hnojivo, které se často používá v kombinaci s kostivalem lékařským,
• kostivalová jícha – v současné době se jícha z kostivalu používá hlavně u rostlin náročných na dusík, jako jsou rajčata a papriky,
• pampelišková jícha – tato varianta prospívá hlavně ovocným dřevinám a podporuje kvalitní úrodu,
• jícha ze smetánky lékařské – daný zákvas podporuje růst a kvalitu plodů,
• heřmánková jícha – podporuje pronikání dusíku a také jeho procesy ve spojení s draslíkem, posiluje rostliny a chrání je proti houbovým chorobám nebo plísním,
• jícha z bršlice kozí nohy – tato rostlina je obzvláště bohatá na některé látky, jako je síra, draslík nebo dusík,
• řebříčková jícha – kořeny této rostliny obsahují velké množství draslíku, listy jsou vhodné do zákvasů, které působí jako startér humifikačních procesů v kompostu, a studený výluh je vhodný jako ochrana proti hmyzu a houbovým chorobám,
• mátová jícha – podporuje růst některých rostlinných druhů, jako jsou rajčata a okurky,

Ideální kombinaci podle pěstitelů představuje spojení kopřivy, smetánky lékařské a kostivalu. Kvalitní zelené hnojivo, které rostlinám poskytne správnou výživu, ovšem můžete vyrobit prakticky z jakéhokoliv plevele. Důležité ovšem je, aby neobsahoval zralá semena. Pokud by se tak stalo, zasejete je zpět do záhonu spolu s připraveným výluhem.

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!

Skvělým způsobem, jak posílit pěstované rostliny, je využití kopřivové jíchy. Jde o kvašené organické hnojivo, na které pěstitelé nedají dopustit, protože pomáhá nastartovat růst a odhání škůdce. Poradíme, na co je dobré hnojivo z kopřiv, jaké má kopřivová jícha složení, jak udělat jíchu z kopřiv a jak se ředí kopřivová jícha, abyste svým rostlinám dodali adekvátní množství živin.

Co obsahuje jícha z kopřiv?

Marně přemýšlíte, jaký má kopřivová jícha recept, abyste si mohli toto zázračné hnojivo doma také vyrobit? V tom případě jste na správném místě, protože níže najdete veškeré informace o tomto oblíbeném hnojivu, které budete potřebovat. Pokud chcete, aby byla jíva kopřivová, nachystejte si pro její přípravu následující věci:

• čerstvě natrhané mladé kopřivy,
• dostatečné množství vody,
• kbelík (objem 10 litrů),
• víko či síto pro zakrytí kbelíku,
• nůžky pro nastříhání kopřiv,
• ochranné pracovní rukavice,
• síto a hrnek.
  
  

Jak připravit jíchu z kopřiv?

Základem pro kvalitní kopřivovou jíchu by se měly stát mladé rostliny, které je nutné nasbírat a poté zpracovat. Nejprve si proto navlékněte ochranné rukavice, abyste se o kopřivy nepopálili, a poté natrhejte větší množství čerstvých rostlin. Když bude hotovo, připravte si vhodný kbelík, do kterého bude nutné rostliny nastříhat na menší kousky (měly by zaplnit asi ¾ nádoby). Jakmile bude kopřivový základ připravený, zalijte je studenou vodou tak, aby byly všechny části rostlin zcela ponořené. Následně kbelík můžete přikrýt víkem nebo sítem, které je dobré ještě zatížit pomocí kamene nebo jiného vhodného materiálu. Pak již bude moci směs správně kvasit. Jelikož ale nádoba s kopřivami nepříjemně zapáchá, raději odneste kbelík někam dál od domu. Kvašení kopřivové jíchy trvá zhruba 2 až 4 týdny v závislosti na okolních podmínkách. Během této doby byste měli směs několikrát pečlivě promíchat. Že je jícha z kopřiv hotová, pak poznáte podle toho, když budou všechny rostliny rozložené, roztok získá tmavou barvu a nebude již uvolňovat bublinky. Nálev potom naberte pomocí hrnku a přeceďte, abyste získali čisté organické hnojivo. Rostliny obecně rychleji kvasí, pokud jejich stonky nasekáte nebo nadrtíte. V průběhu kvašení by pak do nádoby mělo pronikat dostatečné množství vzduchu, takže pokud chcete kbelík přikrýt víkem, ponechte zde malou mezeru nebo mezi nádobu a víko vložte třeba klacík. Zápach směsi je možné zmírnit přidáním trochy hašeného vápna, které zároveň proces kvašení urychluje, ale kopřivovou jíchu byste pak neměli používat na rostliny, které vápno nesnesou.

Jaké má kopřivová jícha použití?

Vzhledem k účinným látkám, které se nachází v kopřivách, má také vyrobená kopřivová jícha obsah živin poměrně vysoký, což je pro pěstitele samozřejmě velice výhodné. Dobře připravená jícha z kopřiv obsahuje poměrně velké množství železa, dusíku, draslíku, fosforu a zinku. Právě z toho důvodu se používá pravidelně, a to zhruba jednou měsíčně (někdy se udává jednou za 14 dnů). Pokud přemýšlíte, co hnojit jíchou z kopřiv, jistě vás potěšíme. Jedná se totiž o univerzální rostlinné hnojivo, které se dá použít mnoha různými způsoby. Nejčastěji pěstitelé tímto způsobem hnojí zeleninu 1. trati, přičemž skvěle posílí kopřivová jícha rajčata nebo třeba zelí. Obecně se ale nepoužívá kopřivová jícha na česnek, cibuli, fazole ani hrách. Kromě toho pak můžete pomocí kopřivové jíchy hnojit také ovocné dřeviny, okrasné keře a květiny (například růže). Potřebné živiny ovšem dodá i pěstovaným bylinkám, které pak využijete v kuchyni, a výrazně posílit může kopřivová jícha jahody. Navíc účinně podporuje tvorbu humusu, zvyšuje odolnost rostlin proti napadení plísní, a aby toho nebylo málo, skvěle odhání kopřivová jícha mšice a další škůdce (kopřivová jícha postřik). Hnojit jíchou by se mělo ideálně za deště nebo těsně po něm. Pokud venku panuje sucho, budete muset rostliny nejprve dobře zalít a teprve potom můžete přistoupit k aplikaci jíchy. Jestliže svítí slunce, nepoužívejte jíchu přímo na listy hnojených rostlin. Během suchého počasí je pak nutné jíchu ředit mnohem více než ve chvíli, kdy ji používáte za deště.

Jak ředit kopřivovou jíchu?

Když už teď víte, jaké má kopřivová jícha účinky, jistě vás také zajímá, jak hnojit jíchou, aby se vašim rostlinám co nejlépe dařilo. Pokud se jícha používá jako posilující hnojivo ke kořenům jednou měsíčně, ředí se vodou v poměru 1:10 (jednou denně s běžnou zálivkou pak v poměru 1:50). Také si ovšem můžete připravit postřik z kopřivové jíchy, u kterého je to trochu jinak. V takovém případě se kopřivová jícha totiž ředí v poměru 1:20.

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!

Pokud rajčata pěstujete pravidelně, jistě víte, že když se rostlinkám dostane té správné péče, odmění se vám úrodou chutných šťavnatých plodů. Patříte-li však mezi zahrádkáře, kteří nemají s pěstováním rajčat velké zkušenosti, určitě oceníte pár tipů ohledně jejich zaštipování. Ačkoliv je tento proces poměrně jednoduchý, raději byste ho neměli podcenit. Vylamováním (zaštipováním) postranních zálistků u tyčkových rajčat docílíme vyšších výnosů. Rajčata se nebudou vysilovat a budou se soustředit na tvorbu a dozrávání plodů na hlavních výhonech. Zaštipování postranních zálistků provádíme pouze u odrůd tyčkových rajčat, nikoliv u keříčkových nebo divokých odrůd.

Proč se rajčata zaštipují?

V posledních letech se rajčata řadí mezi nejoblíbenější rostliny, které zahrádkáři doma pěstují. A není se vlastně čemu divit. Jejich plody totiž skvěle chutnají samy o sobě v syrovém stavu, ale hodí se i jako přísada do různých teplých či studených pokrmů. Podomácku vypěstovaná rajčata navíc mívají o mnoho lepší chuť než ta, která za drahé peníze pořídíte v supermarketu. Pokud se také pouštíte do pěstování rajčat na záhoncích, ve skleníku nebo třeba na balkoně, jistě vás potěší, že se jedná o poměrně nenáročné rostliny, které toho k životu příliš mnoho nepotřebují. Péči o rajčata byste však neměli podcenit, jelikož správné vysazení, umístění, zavlažování a hnojení samozřejmě přinese větší množství chutných plodů. Dalším důležitým krokem, který byste rozhodně neměli zanedbat je zaštipování rajčat. Jedná se v podstatě o vylamování či vyštipování bočních výhonů (zálistků), které se provádí pouze u tyčkových odrůd, aby byly rostliny silnější a lépe plodily. V případě rajčat keříčkových ani divokých není tento krok potřeba, protože u těchto odrůd je košatění naopak žádoucí.

Jak správně zaštipovat rajčata?

Zaštípnutí rajčat se provádí takovým způsobem, aby rostliny vedly pouze na jeden hlavní výhon. Proto je nutné odstranit všechny postranní výhony, které raší v úžlabí listů, tedy v prostoru mezi listem a stonkem. Díky tomu se k rostlině dostane více slunečního světla a nebude se vysilovat vytvářením příliš velkého množství plodů, které by nestihly včas dozrát. Postup zaštipování rajčat je velice jednoduchý. Výhony je možné vylomit pomocí prstů, ale můžete také použít nehty a zálistky rychle vyštípnout. Kterou variantu zvolíte, je pak čistě na vás. Zatímco někteří zahrádkáři preferují první metodu, kterou považují za více efektivní, další pěstitelé dávají naopak přednost vyštipování bočních výhonů. Najdou se lidé, kteří tvrdí, že v prvním případě by výhony mohly obrazit znovu. Jiní naopak nedoporučují vyštípnutí zálistku pomocí nehtů, kdy se člověk prsty dotýká přímo rány v rostlinném pletivu. Pak je údajně riziko přenosu houbových chorob mezi rajčaty vyšší než v případě obyčejného vylamování. Musíte proto sami zjistit, co vám bude vyhovovat více.

Zaštipování rajčat foto – postup

Zaštipování rajčat video

Zaštipování jedině bez nástrojů!

Zahrádkáři se někdy také ptají, jak zastřihávat rajčata, aby se jim na zahradě dobře dařilo. K vyštipování byste však žádný nůž ani nůžky používat neměli. U tohoto postupu totiž hrozí daleko větší riziko, že dojde k přenosu chorob mezi jednotlivými rostlinami prostřednictvím infikovaného nástroje, což by mohlo ohrozit celou úrodu chutných rajčatových plodů. V místě mechanického poškození rajčete se velice snadno rozvíjí choroba označovaná jako šedá hniloba nebo plíseň šedá. Větší ránu může kromě stříhání a seřezávání zálistků způsobit také vylamování bočních výhonků, které jsou přerostlé. Čím větší dané místo je, tím větší riziko případné infekce rostlině hrozí.

Rajčata na dva výhony

Tyčkové odrůdy rajčat se obvykle vedou pouze na jeden hlavní výhon a veškeré zálistky, které se na rostlině v průběhu času objeví, zahrádkáři zaštipují. Pokud má ovšem rajče mohutnější kořenový systém, který dokáže plnohodnotně zásobovat více výhonů vodou a potřebnými živinami, můžete vyzkoušet také vedení rajčat na dva výhony.

Kdy odstranit zálistky?

Boční výhony je nutné odstranit včas, tedy ve chvíli, kdy jsou ještě malé. Když je totiž necháte přerůst, tak riskujete, že zesílí a rostlinu jejich vylomením poškodíte. Tím pak výrazně zvýšíte i riziko napadení rajčete nějakou chorobou nebo plísní. Jakmile boční výhonky nasadí květy, už se vám je navíc nebude chtít vylamovat. Ideální doba na zaštipování zálistků je v momentě, kdy jsou zhruba 5 až 10 centimetrů dlouhé (maximálně však 15 centimetrů). Pozdější vylamování bočních výhonů značně zpomaluje růst toho hlavního a rostlinu celkově vysiluje. Rajčata je přitom vhodné zkontrolovat alespoň jednou týdně a všechny nechtěné zálistky vyštípnout, dokud jsou krátké a tenké.

Zaštipování vrcholu rajčat

Kdy zaštípnout vrchol rajčat? Jakmile se na rostlině vytvoří zhruba 6 nebo 7 květenství (vijanů), je možné zakrátit také její hlavní výhon. K tomu dochází obvykle v průběhu měsíce srpna, přičemž zaštipování se v tomto případě provádí zhruba ve výšce opory tyčkového rajčete. Plody na dalších vijanech by totiž už nestihly dozrát, jelikož k tomu potřebují dva měsíce od vykvetení.

Odstraňují se rajčatům listy?

Zdravé listy u rajčat nikdy neodstraňujeme, což platí i pro jednotlivá květenství (vijany). Listy totiž zásobují rostlinky energií, pomáhají vyživovat jednotlivé plody a navíc je chrání před deštěm, sluncem a možným popraskáním. Právě z toho důvodu se odstraňují pouze takové listy, které jsou nemocné, zažloutlé či zasychající. Tím je možné zpomalit napadení rajčat plísní, která se šíří směrem k vrcholu rostliny.  

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!

Divizna velkokvětá je úžasná rostlina, která má mnoho využití. My jsme  její krásu odhalili před dvěma roky, když jsme se přestěhovali na statek. Tato léčivá bylina se byla rozesetá po celé zahradě, zvláště se jí dařilo na nedodělané jízdárně pro koně, kde se zakořenila ve štěrkovohlinitém  podloží.

DIVIZNA VELKOKVĚTÁ LÉČIVÉ ÚČINKY 

Divizna velkokvětá se využívá zejména pro léčbu průduškových onemocněních, kašle či nachlazení. Pokud se u vás na podzim nebo začátkem zimy objeví nepříjemný kašel, tak sypaný čaj z divizny vám pomůže s odkašláváním – květy divizny dokáží uvolňovat hlen. Divizna má neuvěřitelné protizánětlivé účinky.

Primárním účelem divizny je léčba kašle a nachlazení, ale čaj z divizny prospívá i činnosti orgánů, jako jsou játra, slezina a brzlík.  Tato bylina působí močopůdně, takže vám pomůže s vylučováním nežádoucích látek z těla.

Divizna velkokvětá vám také pomůže, když vás bolí hlava, máte závrať, trpíte nespavostí, máte zánět v ústech nebo potřebujete regulovat menstruační cyklus.

Dále se tato bylina využívá i jako obklad (příp. olej) pro zmírnění revmatických bolestí, zmírnění bolesti od křečových žil, zmenšení otoků (sušené listy),  zlepšení bércových vředů či hemeroidů.

DIVIZNA VELKOKVĚTÁ PĚSTOVÁNÍ

Divizna velkokvětá je velmi majestátní rostlina , která může dosahovat i více než 2 m. Doba vegetace této rostliny je 2 roky. Divizna má tendenci se usazovat mezi kameny, štěrkem nebo hrubo hlinitou půdou. Divizna velkokvětá je velmi nenáročná bylina. Nepotřebuje půdu, která je bohatá na živiny a nepotřebuje ani závlahu, tzn. že pokud jí máte na zahradě, určitě k ní neběhejte s konví, nechte všechno na přírodě, ona si poradí. Divizna má velké listy, které rostou u země, dlouhý stvol a na něm úžasně velké a svítivě žluté květy, které mají léčivé účinky. Divizna velkokvětá kvete v období května až září.

DOPORUČENÍ: Pokud se rozhodnote pěstovat diviznu velkokvětou na květy, tak jí při jejím růstu seřízněte na výšku 80 cm, divizna vyžene postranní výhony, čímž navýší počet květů, které pak můžete posbírat.

DIVIZNA VELKOKVĚTÁ SUŠENÍ

Než přistoupíme k samotnému sušení divizny velkokvěté, tak musíme květy nejprve sklidit. Sklízení květů je snadné, nicméně je třeba si pamatovat fakt, že květy divizny velkokvěté se ráno rozvinou a večer uschnou, tzn. že sklizeň je možné realizovat během dne. My na zahradě sbíráme květy i několikrát denně. Naše zkušnost je taková, že květy divizny se rozvíjí nejenom ráno, ale v průběhu celého dne.

Ideální způsob sušení květů divizny velkokvěté je na sluníčku. V případě, že venku panuje ošklivé počasí, tak je možné květy usušit v troubě na 55 °C a nebo na větrané půdě, jako to děláme my na statku. Samozřejmě pokud máte doma sušičku na ovoce, tak určitě můžete využít. Divizna je velmi aromatická rostlina, pokud sušíte větší množství květu, tak doporučujeme ho umístit někam, kde netrávíte tolik času, aby Vás z té pronikavé medové vůně nerozbolela hlava. Ideálně nasušené květy mají zlatohnědou barvu.

DOPORUČUJEME:

Nejlepší způsob na sušení divizny velkokvěté je ji 1/2 dne nechat sušit na přímém slunci a pak umístit do sušičky na ovoce. Jedná se o nejrychlejší a nejefektivnější způsob.

DIVIZNA VELKOKVĚTÁ SKLADOVÁNÍ

Divizna velkokvětá se skladuje stejně, jako většina ostatních bylinek, tzn. bez přístupu vzduchu. My doma používáme osvědčenou klasiku a to je zavařovací sklenice se šroubovacím víčkem. Samozřejmě lze použít plastovou uzavíratelnou misku nebo třeba plastový obal od horčice. Nejdůležitější je zajistit, aby se ke květům divizny nedostal vzduch a nezačaly tam vznikat případné plísně.

DIVIZNA VELKOKVĚTÁ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY

Divizna velkokvětá nemá žádné nežádoucí účinky, nicméně panuje obecné doporučení neužívat diviznu dlouhodobě (např. více než 10 dnů v kuse). Nedoporučuje se užívat v těhotenství, aby nedošlo k negativnímu ovlivnění vyvíjejícího se miminka, zároveň také nedávat dětem do 12 let, z důvodu možné alergie. Některé herbáře uvádějí, že bychom měli věnovat zvýšenou pozornost na semena divizny, která jsou jedovatá. Každopádně pokud budeme sbírat pouze květy, nehrozí žádné nebezpečí.

DIVIZNA ČAJ

Čaj z divizny velkokvěté je jednoduchý,  k přípravě toto receptu potřebujete:

• 3-4 čajové lžičky sušené divizny velkokvěté,
• sítko, do kterého umístíte sušené květy divizny,
• hrneček,
• cca 250 ml vody.

Jak postupovat?

1. Do sítka umístíme sušenou diviznu velkokvětou a umístíme ji do hrnečku.
2. Do hrnečku nalejeme horkou vodu, ideální teplota horké vody je 70-80 °C.
3. Necháme 7-10 min. louhovat.
4. Sítko vyndáme a čaj z divizny velkokvěté je hotov.

DOPORUČUJEME:

Při silném kašli nechodit do lékárny, ale udělat si poctivý čaj ze sušených květů divizny a do něho si přidat velkou žlíci domácího včelýho medu! Pokud trpíte dlouhodobým kašlem, tak doporučujeme 3x denně diviznový čaj.

DIVIZNA SIRUP

Sirup z divizny doma neděláme, ale herbáře uvádějí, že stačí nasypat do čisté sklenice květy. Pozor, květy musí být suché, nesmí být od vody ani rosy. Vlhké květy by mohly přilákat plísně a výluh by se nepodařil. Květy vrstvíme do sklenice a každou vrstvu zasypeme cukrem. Cukrem nešetříme a zasypáváme bohatě. Takto připravené sklenice zakryjeme například gázou necháme budoucí diviznový sirup pěkně louhovat na sluníčku. Skleničky nezavírejte a přikryjte prodyšnou textílií, aby mohl sirup v klidu dýchat. Necháme několik dní (i měsíců) louhovat na sluníčku. Divizna bude vypouštět nektar a začne se tvořit tmavá tekutina. Jakmile bude proces louhování hotový a budeme chtít přisladit diviznovým sirupem čaj, abychom vyhnali všechny bacily a zlepšili si odkašlávání, stačí diviznový sirup poctivě přecedit (doporučuje se použít třeba látkovou plenku) a šup s ním do čaje, kde jeho sladká chuť zastoupí med a pomůže nám se zahřátím a v boji proti zánětu průdušek a dalším neduhům. Navíc je jisté, že všichni tenhle sladký nápoj budou zaručeně milovat! Při kašli se doporučuje užívat i diviznový sirup samotný – 3x denně jedna lžíce. Diviznový sirup se uchovává v zavřených sklenicích v temnu a pokud jste při jeho přípravě nic nezanedbali, vydrží i několik měsíců v pokojové teplotě, aniž by vyžadoval sebevětší pozornost.

DIVIZNA PRODEJ

Diviznu jsme měli na naší zahrádce prvně za plevel, který se šíří snad více, než kopřivy. Pak nás ale překvapilo, že v některých zahradnictvích je možné pořídit si semena divizny. Kdo by přece dobrovolně chtěl “plevel” na svoji zahradu? Když jsme zjistili pak více informací, je mi až studno, do jaké kategorie jsme si v hlavách tuhle krásku zařadili. Je možné si pořídit semena divizny. K sehnání jsou v některých zahradnictvích, některé zahradnictví mají semena divizny v nabídce i ve svých e-shopech. A kdo nemá možnost si vypěstovat vlastní diviznu, je možné zakoupit i sušené květy divizny, které v nabídce má většina e-shopů, prodávajících přírodní medicínu, bylinky a čaje. Pro zajímavost jsem koukala i na cenovou nabídku za sušené květy a pohybuje se kolem 30 Kč za 10 g. Zároveň jsou sušené květy divizny často přítomny v různých bylinných směsí na výrobu čaje. Například plicní čaj.

DIVIZNA ŠKŮDCI

Nejčastějším škůdcem, který napadá diviznu je mozaika divizny. Jedná se o virové onemocnění, které se velmi rychle šíří na další rostliny. Poznáme ho podle mozaikovité listové čepele. Způsobuje zakrnění rostliny, květenství  napadených rostlin nedosahují typické velikosti a jsou malá. Napadenou rostliny je lepší hned odstranit, aby nedošlo k dalšímu šíření.

Někdy divizny poškozují také housenky – kukléřka diviznová a šedavka diviznová.

DIVIZNA LISTY

Listy divizny mají také léčivé účinky. Čerstvé listy se používají jako obklady při revma, mají pozitivní vliv na bolest svalů a i na špatně hojící se rány. Listy divizny můžeme také usušit a jako čaj ho mohou ženy pít při problémech s hormonální nerovnováhou a slabou menstruací, někdo odvar používá i jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní.

Nálev vzniklý smícháním květu s listem (poměr 1:2) působí také jako přírodní projímadlo.

DIVIZNA SAZENICE (SEMENA)

Sazenice divizny je možné, podobně jako přímo semena divizny, zakoupit v některých zahradnictvích. V nabídce jsou zakořeněné rostlinky v nádobě, vegetatitvně množené. Koupit je můžete například zde, nebo zde. Cena sazenic divizny se pohybuje kolem 40 Kč za sazenici.

DALŠÍ DRUHY DIVIZNY

• Velkokvětá
• Malokvětá
• Černá
• Brunátná
• Sápovitá
• Švábovitá
• Ozdobná

CO POMÁHÁ NA KAŠEL?

Milujeme sbírání bylinek, které rostou kolem nás a rádi využíváme jejich pozitivní vlastnosti na lidské zdraví při léčbě různých nemocí. Někdy je zbytečné chodit do lékárny a cpát do těla spoustu synteticky vyrobených léků, když příroda zadarmo nabízí spoustu alternativ. A zrovna nabídka bylinek, které pomáhají při léčbě nepříjemného kašle je vskutku obrovská. Zkuste například: jitrocel, lípa, mateřídouška, tymián, podběl, bez černý..

Při sběru bylinek se navíc nadýcháme čerstvého vzduchu, strávíme čas v přírodě, psychicky si odpočineme v této hektické době a když si zkusíme nasušit a vyrobit vlastní produkt, ten pocit je k nezplacení. Tak s chutí do sběru!

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!

Jakmile se na zahrádkách začnou na přelomu dubna a května objevovat žluté hlavičky pampelišek, je to znamení, že nejenom přichází léto, ale je ideální čas na první letošní výrobu. A to pampeliškového medu. Tak vymýt skleničky a s chutí do toho!

Kdy sbírat pampelišky na výrobu medu?

Pampelišky pro výrobu medu sbíráme v době jejich kvetení. Nejhojnější kvetení pampelišek můžeme pozorovat od poloviny dubna do poloviny května, záleží hodně na počasí a oblasti, ve které bydlíme. Konec konců pampelišky kvetou i v průběhu celého léta, ale pro výrobu medu potřebujeme nasbírat větší množství, takže se nám bude hodit co nejhojnější počet vykvetlých žlutých hlaviček.

Ideální čas na sběr květů je ráno, hned po jejich otevření. Během dopoledne se začnou na pampeliškách hemžit i včelky, které jsou lačné po nektaru, který si tenktokrát chceme nechat my, pro výrobu domácího pampeliškového medu, takže se vyplatí být rychlejší a sbírat ještě za ranní rosy.

Mysleme také na místo, kde pampelišky sbíráme. Ideální je vlastní zahrádka, případně se vyplatí si udělat výlet do přírody, na čisté místo, které nebude znečištěné od pejsků a bude v dostatečné vzdálenosti od silnic.

Ingredience

• 200 rozkvetlých pampelišek
• 1 bio citron
• 1 kg cukru
• 1 l kohoutkové vody

Postup

• Pampeliškové květy pečlivě probereme, sundáme případný hmyz a očistíme od dalších nečistot.
• Citron si nakrájíme na kolečka.
• Citron společně s květy vložíme do velkého hrnce a zalijeme 1litrem vody, přivedeme k varu a čtvrt hodiny povaříme a pak necháme odstát.
• Vychladlý pampeliškový odvar uložíme na 24 hodin do chladného a tmavého místa.
• Následující den přes plátno scedíme, k výluhu přidáme cukr a vaříme na mírném ohni až do zhoustnutí. Vaření trvá cca 15- 20 minut, čím delší dobu vaříme, tím více med zhoustne.

   

  

  Vaření pampeliškového medu

   

Jak dlouho vydrží pampeliškový med?

Pampeliškový med vydrží až do zimy. My jej máme ve spíži a při podzimním a zimním nachlazení si ho rádi přidáváme do teplého čaje. 

Jak skladovat pampeliškový med?

Skladování pampeliškového medu je nenáročné, stačí vám tmavé místo. Bohatě postačí spíž, ve které uchováváte další potraviny, které nemusí být přímo v ledničce. Uchováváme v uzavřených sklenicích.

Dobrou chuť!

Hotový pampeliškový med ve skleničce.

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!

Cesta každého zahradníka začíná u výběru semínek. Nejlépe těch nemořených a v “bio” kvalitě. Láká vás navíc si uchovat vlastní semínka na zahradu a v příští sezóně ušetřit za nákup nového osiva a vysemenařit si svoje vlastní? Pak zbystřete při nákupu semínek na vaši zahrádku.

Proč je důležitý výběr semínek?

V minulých letech jsme nadšeně v krámě u stojánku s osivy do košíku házeli balíčky se semínky a nehleděli jsme, co vlastně znamená písmenko F na všech obalech. Když jsme pak v létě vytipovali několik druhů, které bychom si v následující sezóně chtěli sami vysemenařit, nastal problém. Nakoupené osivo mělo označení písmenka F a nápis hybrid. A z těchto hybridních odrůd bohužel další nová semínka v další sezoně nevypěstujeme.

Označení písmenem F a hybridní odrůda. Co to vlastně znamená?

Hybrid vzniká zkřížením několika linií. Číslice za písmenkem F ukazuje o jakou generaci se jedná. Hybridní osivo si při dalším semenaření neuchovává své původní vlastnosti, takže vlastní semínka na další sezónu z něj bohužel neuchováme. Pokud bychom se o to pokusili, u rostlinek dojde ke zhoršení některých jejich vlastností. Takže by to bylo vlastně zbytečné. Třeba tohle jsme absolutně netušili a nechápali jsme, proč ty chutná rajčátka z minulého roku narostla v dalším roce tak malá a nic z nich nebylo. A to nás vedlo k hledání dalších informací a v dalším roce k nákupu nového osiva, tentokrát již nehybridních generací, které mnéhem více zapadá do našeho konceptu soběstačnosti a z ekologického pohledu je mnohem více žádoucí.

Kde koupit semínka?

Hurá! Už víme proč, chceme nehybridní odrůdy. V dalším roce se již budeme pyšnit vlastními semínky, ale kde sehnat nehybridní osivo pro nastartování vlastní semenářské praxe v prvním roce?

Náš první nákup nehybridních semínek proběhl na e-shopu permaseminka.cz , kde naleznete bohatou nabídku nehybridních a chemicky neošetřovaných semínek, která vám přijdou v krásném obalu a s detailním návodem, jak na jejich pěstování a dozvíte se i něco málo o historii daného druhu.

Výběr starých odrůd nabízí společnost Gengel. Tato nezisková organizace nabízí velký výběr odrůd, pro jejich získání je nutné se pokusit o jejich vypěstování, vysemenaření a vrácení přebytků semínek se stručnou zprávou o jejich pěstování.

Cesta permakultury a pěstování nehybridních odrůd je také hodně o vzájemné podpoře mezi zahradníky, sdílení zkušeností a i třeba semínek. Proto vznikla i Semínkovna, která podporuje vzájemné sdílení osiva a přírodní zahradničení. V semínkovně za osivo nic neplatíte, stačí, když do této osivové banky donesete také vlastní semínka, která se vám povedla uchovat a podpoříte tak svojí odrůdou dalšího zahrádkáře.

Díky všem poctivým zahrádkářům, kteří s láskou pečují o svoje odrůdu, semenaří a sdílí semínka s ostatními. Přírodní zahradničení má v sobě kouzlo a my se o něj nejen sami pokoušíme, ale hlavně mu věříme. Tak ať se to letos všem vydaří.

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!