Pokud dáváte přednost slaným dobrotám a chtěli byste si doma připravit něco nenáročného, co můžete nabídnout návštěvě nebo sníst s rodinou k večeři, vyzkoušejte zapečená rajčata v troubě. Existuje samozřejmě spousta receptů, jak rajčata tímto způsobem zužitkovat. My nabízíme pečená rajčata s česnekem a solí, k jejichž přípravě budete potřebovat níže uvedené suroviny.

Ingredience:

• 6 větších rajčat,
• 3 stroužky česneku,
• 2 lžíce třtinového cukru,
• 3 lžíce olivového oleje,
• 1 lžíce balzamikového octa,
• hrst listů bazalky,
• špetku tymiánu,
• sůl a pepř.

Postup:

Troubu si nejprve předehřejte na 160 °C. Poté si připravte plech nebo větší zapékací mísu, kterou vymažete olivovým olejem, a vložte do ní na polovinu nakrájená rajčata (řeznou stranou vzhůru). Řezné plochy posolte, opepřete, potřete olejem, zakápněte balzamikovým octem a poprašte třtinovým cukrem. Přidejte ještě špetku tymiánu a na plátky nakrájený česnek.

Poté vložte plech či zapékací mísu do trouby a nechte rajčata péct zhruba hodinu, následně zvyšte teplotu na 210 °C a pečte dalších 20 minut nebo do chvíle, kdy se rajčata začnou scvrkávat a lehce hnědnout. Následně je můžete podávat jako lehké jídlo nebo třeba jako výtečnou přílohu k masu. Před podáváním ještě rajčata ozdobte lístky bazalky a pár kapkami oleje.

Kromě toho samozřejmě existuje i řada dalších receptů na pečená rajčata v oleji nebo třeba pečená cherry rajčata. Oblíbená jsou ovšem i pečená rajčata se sýrem (například s mozzarellou), pečená rajčata s fetou nebo zapečená rajčata s nivou. Fantazii se meze nekladou, takže můžete přidat i další suroviny, které máte rádi.    

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!

AČOKČA je fantastická zelenina, která  je velmi jednoduchá na pěstování, má mnoho plodů a dá se využít v kuchyni na mnoho způsobů. Vybrali jsme 5 nejoblíbenějších receptů z ačokči, které si můžete vyzkoušet u vás doma a ohromit tím celou rodinu.

Plody ačokči se dají konzumovat syrové, dušené i vařené. Jedná se o vejčité bobule s ostrým hrotem, které svým vzhledem připomínají papriku. Jejich vnitřek je po dozrání dutý a ukrývá dvě řady hranatých, černých a drsných jadérek. Ta je dobré před konzumací raději odstranit, můžete je ovšem použít i pro další výsev.

Jak chutná ačokča? Menší plody se konzumují celé a za syrového stavu chutnají podobně jako hrášek. Obecně ovšem chuť plodů ačokči připomíná jak papriku, tak i okurku a do kuchyně vám tedy recepty z ačokči mohou přinést trochu exotičtější nádech. Málokdo také ví, že kromě plodů je možné konzumovat i listy paprikookurky, z nichž můžete v kuchyni připravit chutný špenát.

Pokud jde o zpracování ačokči, mladé plody se obvykle konzumují v syrovém stavu, jelikož si dokáží zachovat bohaté množství vitamínu C. Skvěle se však hodí také na obložené chleby a představují i vhodnou přísadu do salátů. Starší plody poté můžete plnit jako papriky, dusit nebo třeba zapékat. Ačokča zároveň skvěle nahradí papriku i v leču a v různých dalších zeleninových směsích. Zpracovat ji ovšem můžete také pomocí kvašení.

Zavařená Ačokča

Plněné Ačokči

Polévka z Ačokči

Lečo z Ačokči

Ačokča kvašáky

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!

Jak už jsme zmínili výše, plody paprikookurky se dají zpracovat také pomocí kvašení. K tomu jsou vhodné jak mladé, tak i starší přezrálé plody s tvrdšími semeny, která je ovšem nutné při konzumaci vyplivnout. Postup přípravy kvašáků je stejný jako v případě okurek a také chuť se jim velmi podobá.

Pokud si chcete připravit kvašáky z ačokči, nejprve je nutné vyrobit nálev, který se skládá z vody a soli. Na každé dva litry je nutné použít zhruba tři vrchovaté lžíce soli a poté nechat osolenou vodu projít varem. Dno sklenice pokryjeme česnekem, cibulí, bylinkami a kořením. To volíme dle vlastní chuti, ale ideální je například pepř, bobkový list, kopr, oregano nebo také chilli papričky.

Sklenici poté naplníme plody paprikookurky, vše zalijeme horkým nálevem (veškerý obsah musí zůstat ponořený) a necháme ačokču několik dní v teple kvasit. Dobré je položit sklenici na plech, jelikož při bouřlivém kvašení obsah často přeteče. Jakmile jsou kvašáky připravené ke konzumaci, umístíme je do chladu.

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!

Ačkoliv se vám to možná zdá zvláštní, paprikookurka se výborně hodí také na přípravu polévek. Pokud chcete takový recept vyzkoušet, budete potřebovat níže uvedené suroviny.

Ingredience:

• 10 kusů ačokči
• 1 cibuli
• 1 mrkev
• 2 rajčata
• 1 lžíci krupice
• 2 lžíce oleje
• Sůl (případně bujón)

Postup:

Nejprve si na oleji osmažíme nakrájenou cibuli. K té přidáme dobře omytou a nadrobno nakrájenou zeleninu, celou směs podlijeme troškou vody a následně osolíme (nebo přidáme také bujón). Vše vaříme až do té doby, než změkne mrkev, a poté směs rozředíme vodou, abychom dostali celkové množství jednoho litru polévky. Na závěr přidáme lžíci krupice, vaříme ještě pět minut a polévka z ačokči je hotová.

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!

V Peru i v Bolívii patří plněné ačokči mezi tradiční pokrmy, které si lidé s místní kuchyní spojují. Starší plody se podobně jako paprikové lusky obvykle plní masovou nádivkou, ale jako náplň můžete zvolit prakticky cokoliv. Kromě mletého masa to mohou být třeba různé kombinace hub, rajčat, brambor, cibule, sýru a dalších ingrediencí.

Pokud si chcete připravit ačokču plněnou mletým masem, budete k tomu potřebovat níže uvedené suroviny.

Ingredience:

• 500 g ačokči
• 750 g mletého masa
• 2-3 vejce
• 70 ml smetany
• Strouhanku
• Česnek
• Sůl
• Mletý černý pepř
• Mletou sladkou papriku
• Olej

Postup:

Mleté maso nejprve dobře osolíme a opepříme. Poté přidáme sladkou papriku, nadrobno nakrájený česnek, vejce a smetanu. Jakmile vše dobře promícháme, výslednou směs ještě zahustíme strouhankou, aby měla požadovanou konzistenci.

Lusky ačokči podélně rozkrojíme na polovinu, zbavíme semínek a omyjeme. Poté je plníme masovou směsí a pokládáme do olejem vymazané zapékací mísy. Jakmile je vše hotovo, ačokču pečeme na 180 °C tak dlouho, než budou plněné plody měkké. Ty poté můžeme podávat pouze s pečivem nebo třeba s rajskou omáčkou místo klasických plněných paprik.

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!

Podobně jako okurky můžete mladé plody ačokči naložit do sladkokyselého nálevu a zavařit je. Když je ačokča naložená, není sice tak křupavá jako klasické okurky, ale podrží si svou typickou netradiční chuť. Fantazii se zde navíc meze nekladou, takže ačokču můžete zavařit společně s okurkami, paprikou nebo třeba cibulkou.

Pokud máte v úmyslu ačokču zavařovat, je vhodné sbírat menší plody o velikosti okolo 5 centimetrů, jejichž semena jsou poživatelná. Nálev na ačokču je vhodné dochutit, k čemuž se používají třeba stroužky česneku, kolečka mrkve, kopr nebo dokonce i křen. Paprikookurka je totiž velice tolerantní rostlina a skvěle se při konzumaci snáší s dalšími druhy zeleniny i s různými druhy koření.

Jestliže vám na zahradě vyrostla ačokča, recepty na zavařování se to všude jen hemží. My vám přinášíme recept na nakládanou paprikookurku s cibulí. Budeme potřebovat níže uvedené suroviny.

Ingredience:

• Zhruba 500 g ačokči
• Cibuli (nebo menší cibulky)
• 750 ml vody
• 250 ml jablečného octa
• 25 g cukru
• 2 čajové lžičky soli
• 3 hřebíčky
• 1 bobkový list
• 5 kuliček nového koření

Postup:

Jak na to? Všechny ingredience kromě ačokči a cibule si smícháme v hrnci a výslednou směs poté přivedeme k varu. Plody ačokči si mezitím umyjeme a pokud máme klasickou cibuli, nakrájíme ji na kolečka. Zeleninu postupně naskládáme do připravených čistých sklenic a zalijeme ji horkým nálevem.

Sklenice následně uložíme do hrnce, který naplníme vodou takovým způsobem, aby sklenice zůstaly ponořené pouze z poloviny. Hrnec přikryjeme pokličkou a vaříme asi 20 minut. Naloženou ačokču poté sice můžeme hned konzumovat, ale ideální je nechat zeleninu alespoň 2-3 měsíce uležet, podobně jako okurky.

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!

Když se řekne dýně, většině z nás se okamžitě vybaví klasická oranžová dýně, která na podzim zdobí nejednu zahradu. Věděli jste však, že existuje velké množství dalších dýní, jako je například dýně špagetová, dýně muškátová či dýně mexická? Prozradíme, jaké jsou jednotlivé druhy dýní a jejich použití, které typy dýní se nejlépe hodí v kuchyni a které odrůdy dýní jsou spíše na okrasu.

Jaké má dýně druhy?

Čeleď tykvovitých, kam patří různé druhy dýně, ale také okurky, melouny nebo třeba cukety, dohromady zahrnuje zhruba 850 zajímavých dýňových druhů. Ty se pak rozlišují ještě na okrasné dýně a jedlé dýně, které jsou typicky určené ke konzumaci. To ovšem neznamená, že by existovaly nějaké nejedlé dýně.

Ve skutečnosti jsou všechny dýně jedlé, takže můžete použít i okrasné dýně k jídlu. Pokud tedy v obchodě narazíte na nápis, který upozorňuje, že daná zelenina není určena ke konzumaci, ale slouží pouze jako dekorace, nemyslete si, že by se jednalo o nějaké jedovaté dýně. I tyto většinou drobnější plody se dají jíst, ač to lidé většinou nedělají.

Okrasné dýně

Ačkoliv se tyto dekorativní dýně dají konzumovat stejně jako všechny ostatní, reálně je s nimi mnohem více práce, a proto se hodí spíše jako okrasný prvek, kterým si lidé zdobí své domácnosti. Pokud jde o tyto miniaturní odrůdy tykve obecné, jejich jednotlivé plody dosahují hmotnosti v rozmezí od 100 gramů do 1 kilogramu, nejsou příliš žebernaté a mívají spíše kulovitější tvar.

Vzhledem k tomu, že jsou tyto dýně většinou hrubě strukturované a jejich dužina není příliš bohatá, ale zároveň mají dlouhou trvanlivost, používají se především jako dekorace. Zahrádkáři si tyto okrasné tykvičky oblíbili hlavně proto, že jsou barevně velice rozmanité, a to od jasně oranžového zbarvení přes všechny možné žluté, bílé a zelené odstíny až po výrazně žíhané plody.

Jaké mají okrasné dýně druhy?

• Andělská křídla – okrasné dýně s „křídly“ po obvodu,
• Galaxy of Stars F1 – drobné hvězdicovité plody,
• Drobnoplodá směs – drobné dýně různých barev a tvarů,
• Jack Be Little – ploché, žebernaté, jasně oranžové plody,
• Miniturban – drobné plody charakteristického tvaru,
• Dýně Sweet Dumpling – zploštělé bílo-zeleně pruhované dýně,
• Trnová koruna – drobné plody s typickými trnovitými výrůstky,
• Z bradavic – plody různých tvarů pokryté bradavičnatými výrůstky,
• Croockneck (labutěnky, kačenky) – žluté až oranžové podlouhlé plody s krčkem.

Jedlé dýně

Toužíte si vypěstovat dýně, které se stanou základem mnoha chutných pokrmů? V tom případě sáhněte po některém z mnoha druhů dýní, které jsou označovány jako jedlé. Ty mají podobně jako v případě okrasných dýní celou řadu barev a tvarů, přičemž často dosahují mnohem větších rozměrů. Mezi nejznámější druhy jedlých dýní, které se tradičně používají v kuchyni, se přitom řadí třeba dýně hokaido, máslová dýně nebo špagetová dýně.

Dýně hokaido

Pravděpodobně nejznámějším zástupcem tykví na našem území je hokaido dýně (či hokkaido). Nejčastěji se přitom pěstuje sytě oranžová až načervenalá odrůda hokaido, které se přezdívá také kaštanová dýně. Její plody váží zhruba 1 až 3 kilogramy, jsou velice kvalitní a v optimálních podmínkách se dají dlouho skladovat.

Červené hokaido si v posledních letech mezi zahrádkáři získalo velkou oblibu, jelikož se dá nejprve použít jako dekorace, ale zároveň z této dýně ještě po Vánocích můžete uvařit skvělou dýňovou polévku. Značnou výhodou je také skutečnost, že se před tepelnou úpravou nemusí loupat, protože je slupka velice tenká a má stejně jako samotná tykev příjemně nasládlou chuť.

Druhým oblíbeným typem je zelené hokaido (zelená dýně). Plody této odrůdy jsou na rozdíl od té červené o něco větší (kolem 3 kilogramů), spíše zploštělé, žebernaté a mají výrazně zelenou slupku se světlejšími pruhy. Pod ní se však ukrývá sytě oranžovožlutá dužina, přičemž ani v tomto případě není nutné při tepelné úpravě loupat slupku.

Jaké má tedy dýně hokaido druhy?

• Hokkaido Orange (červené hokaido) – plazivá odrůda s chutnými plody,
• Amoro F1 – výnosná odrůda se srdčitými plody,
• Delician F1 – hybridní kulatá odrůda s velkými plody,
• Delica F1 (zelené hokaido) – odrůda s žíhanými tmavozelenými plody,
• Blue Kuri (modré hokaido) – takzvaná modrá dýně s ploššími plody,
• Solor F1 – velice výnosná odrůda s oranžovými až červenými plody,
• Grey Queen F1 – odrůda plodící dýně se světle šedou slupkou a oranžovou dužinou,
• Shokichi Red F1 – takzvané mini hokaido s plody příjemné sladší chuti,
• Uchiki Kuri – oblíbená odrůda s plody o velikosti 20 až 25 centimetrů,
• další „červené“ odrůdy – Akazukin, Potimaron, Akaguri,
• další „zelené“ odrůdy – Yukieshou F1, Tetsukabuto F1, Buttercup, Ambercup F1.

Špagetová dýně

Mezi oblíbené tykve se řadí také dýně špagetová, jejíž plody mají hmotnost v rozmezí od 1 do 3 kilogramů. V závislosti na konkrétní odrůdě, jako je například Tivoli F1 nebo Small Wonder, pak mohou být kulovité či protáhlé, přičemž s postupným dozráváním jejich slupka tvrdne. Velikost plodů poté dosahuje zhruba 30 centimetrů.

Barevně se špagetová dýně pohybuje v odstínech krémové, žluté a oranžové. Vláknina je typicky dužnatá, velice chutná a méně sladká než dýně hokaido. Navíc je podle ní tato dýně pojmenovaná, jelikož se po uvaření nebo upečení dužina rozpadá na vlákna, která připomínají špagety. Obecně je pak tento druh považován za jednu z nejchutnějších dýní vůbec.

Muškátová dýně

Mezi druhy dýní, které mají větší nároky na teplo, patří dýně muškátová původně označovaná jako Muscade de Provence. Ta pochází z Mexika a pěstuje se především v jižních zemích, zatímco v Evropě se dobře daří pouze vybraným odrůdám. Pokud jde o plody muškátové dýně, ty poznáte podle barokních tvarů, přičemž často dosahují hmotnosti od 10 do 20 kilogramů.

Typickým znakem muškátové dýně je tmavě zelená slupka s výrazným žebrováním, která ukrývá sytě oranžovou, poměrně měkkou dužinu. Jelikož slupku nelze povařit, je nutné ji před zpracováním oloupat. Celkově je však muškátová dýně vhodným základem polévek, pyré nebo koláčů a díky své velikosti ji lidé využívají také k přípravě chutných dýňových kompotů.

Máslová dýně

Na první pohled vypadá jako přerostlá hruška, ale ve skutečnosti chutná po oříšcích. Řeč je o máslové dýni, pro kterou je typická světlá barva slupky (od mírně šedivé přes krémovou až po nažloutlý odstín) a sytě oranžová dužina, která svou konzistencí může připomínat avokádo. Velkou výhodou však je, že tato dužina obsahuje pouze velmi malé množství semen.

Máslová dýně se skvěle hodí ke grilování a restování, ale zároveň představuje i výtečnou přílohu k červenému masu. Kromě toho ji lidé často používají také jako základ různých omáček, nádivek, pyré nebo krémových polévek a lze ji samozřejmě zapékat na slano i na sladko. Při pěstování je tato dýně ovšem velmi náročná na teplo a ve střední Evropě se s ní zase tak často nesetkáte.

Marina di Chioggia

Jak už samotný název napovídá, tato dýně byla pojmenována podle místa vyšlechtění, kterým je italského města Chioggia nedaleko Benátek. Je známá tím, že plody dosahují hmotnosti 4 až 6 kilogramů a mají nápadně zelenou a výrazně vrásčitou slupku, která se těžko loupe, ale dužina má skvělou chuť. Proto se doporučuje plod nakrájet na měsíčky, společně se slupkou podusit a poté dužinu vydlabat.

Žaludová dýně

Pro své neobvyklé plody, které tvarem připomínají spíše jahody, je známá dýně žaludová (Acorn). Váha jednotlivých tykviček se přitom pohybuje v rozmezí od 0,5 do 1 kilogramu a velikostně dosahují žaludové dýně zhruba 10 až 20 centimetrů. Vzhled těchto plodů je přitom velice dekorativní, a to hlavě díky výraznému žebrování, které je zakončeno špičkou.

Především v americké kuchyni si lidé oblíbili žaludovou dýni pro její oříškovou chuť. Mladé plody se navíc dají konzumovat v syrovém stavu i se slupkou a vyzrálé dýně zase mají poměrně dlouhou trvanlivost, ačkoliv se oříškový nádech postupem času vytrácí. Mezi nejčastěji pěstované odrůdy patří Table Gold, jejíž mladé plody chutnají sladce jako kukuřice, Swan White Acorn nebo třeba Heart of Gold F1.

Turbanová dýně

Velice netradiční tvar mají plody turbanové dýně, které se někdy přezdívá také biskupská čepice. Tyto dýně dosahují hmotnosti 1 až 2 kilogramů, jsou velice chutné, ale vzhledem ke svému zajímavému vzhledu je lidé používají spíše jako netradiční okrasný prvek.

Velkoplodá dýně Goliáš

Pokud hledáte vhodnou tykev na zavařování nebo třeba pro výrobu chutných džemů, skvělou volbou je velkoplodá dýně Goliáš. Její plody se vyznačují hladkou oranžovou slupkou a sytě žlutooranžovou barvou. Jelikož obsahují velké procento vody a snáze uhnívají, příliš se nehodí k dlouhodobému skladování. Kvůli vyšší hmotnosti (až 30 kilogramů) je pak nutné počítat i s náročnějším sběrem a zpracováním.

Mramorová dýně

Díky své netradiční šedé barvě se dýně mramorová v Americe označuje také jako „šedý duch“. Po rozkrojení však překvapí sytě oranžovou dužinou, která je spíše tužší, a proto se hodí hlavně pro grilování a pečení. Jednotlivé plody přitom váží zhruba 2 až 5 kilogramů.

Mexická dýně

Na rozdíl od těch předchozích se dýně mexická používá primárně pro okrasné účely. Má totiž tuhou slupku a dlouho vydrží, takže představuje skvělou dekoraci na zahradu, na balkon nebo třeba na jídelní stůl. Je ovšem výbornou volbou i pro ty, kteří touží po vyřezávání dýní, ať už pro halloweenské účely, nebo zkrátka pro výrobu krásných lucerniček.

Dýně Cotton Candy

Aby nebylo netradičních tykví málo, existuje samozřejmě i dýně bílá, která se nazývá Cotton Candy. Používá se hlavně jako dekorace, jelikož její povrch úplně vybízí k pomalování, a kromě toho z ní můžete vyrobit také strašidelnou lampu.

Dýně olejná

Tento přehled dýní by samozřejmě nebyl kompletní bez dýně olejné. Jelikož neexistují žádné nejedlé dýně, samozřejmě se dá konzumovat, ale ve skutečnosti se většinou používají pouze semena (bezslupková jádra), která mají vysokou nutriční hodnotu. Ty pak slouží k přípravě oleje, jenž se používá v kuchyni, ale i ve farmaceutickém průmyslu.

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!

Hledáte na domácí kimchi recept, který bude jednoduchý a velmi rychlý? V tom případě vyzkoušejte recept na korejské kimči, který využívá místo rybí omáčky tu sójovou. Pro přípravu tohoto pokrmu budete potřebovat níže uvedené suroviny.

Ingredience:

• 1 kilogram pekingského zelí,
• 3 mrkve,
• 2 šalotky,
• 1 stroužek česneku,
• zázvor,
• chilli,
• sójovou omáčku,
• mořskou sůl.

Postup:

Umyté a pokrájené pekingské zelí si nejprve nasolte a propláchněte stejně jako u předchozího receptu. Poté k němu přidejte mrkev nakrájenou na nudličky a šalotku nakrájenou na menší kousky. Mezitím si vytvořte z ostatních ingrediencí pastu. Smíchejte utřený česnek, 1 lžičku nastrouhaného zázvoru, 2 lžíce chilli a 3 lžíce sójové omáčky.

Hotovou pastu vmasírujte do připravené zeleniny tak, aby se dostala všude, a pokud budete s výslednou chutí spokojení, vše vložte do sklenice nebo do kvašáku. Pokud vám zbyla trocha pasty, můžete s její pomocí nádobu „zavíčkovat“ (tedy rozprostřít pastu na povrchu a uhladit). Pak nechte kimči zhruba 2 dny při pokojové teplotě fermentovat, následně vše zkontrolujte a přesuňte do lednice, kde by mělo kimči ještě zhruba 7 až 10 dnů kvasit. Klidně už ale můžete ujídat.

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!

Přinesli jste si z obchodu patizon, ale nevíte si rady, jak ho zpracovat? Nebo jste snad tuto zajímavou zeleninu poprvé v životě vypěstovali a rádi byste si teď připravili nějaké jídlo z patizonu, na kterém si celá rodina pochutná? Dobrou zprávou je, že tyto plody můžete vařit, smažit, péct i blanšírovat, a pokud jsou mladé, dají se dokonce naložit do sladkokyselého nálevu.

Není tajemstvím, že dokáže obohatit patizon recepty slané. Spousta lidí však netuší, že se někdy přidává také do těch sladkých (například jako přísada do těsta na přípravu moučníku). Mezi top recepty z patizonu se dnes řadí především patizonové řízky nebo třeba plněné patizony zapečené v troubě. Skvělé jsou ovšem i patizonové karbanátky, pomazánka z patizonu, čatní z patizonu nebo třeba patizonová polévka.

Lidé pak hodně připravují třeba zapečenou rýži s patizonem, smažené patizony nebo patizonové placky. Tato zelenina se často přidává do různých zeleninových směsí (například jako lečo nebo ragú), k těstovinám nebo třeba do míchaných vajíček. Plátky patizonu můžete grilovat nebo opéct na pánvičce s cibulkou a konzumovat se dají i patizony v syrovém stavu, které se dají například nastrouhat do zeleninového salátu.

Řízky z patizonu

Smažený patizon v těstíčku

Placky z patizonu

Zapečený patizon v troubě

Salát z patizonu

Nakládané patizony

Polévka z patizonu

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!

Dalším způsobem, jak použít patizon, je příprava chutného salátu. Ten je opět možné udělat na mnoho různých způsobů, takže se zde fantazii meze rozhodně nekladou. Jestliže chcete vyzkoušet naši variantu, připravte si níže uvedené suroviny.  

Ingredience:

• 1 patizon,
• 1 okurku,
• 1 papriku,
• 200 gramů cherry rajčat,
• 2 mozzarelly,
• 2 stroužky česneku,
• vlašské ořechy,
• olivový olej,
• balzamikový ocet,
• sůl a pepř.

Postup:

Nejprve si omyjte nebo oloupejte patizon, zbavte ho dužiny a semínek a poté nakrájejte na kostičky. Následně ho zakápněte olivovým olejem, osolte, opepřete a nechte ogrilovat na pánvi nebo v troubě, dokud nezačne hnědnout. Mezitím si nasucho opražte hrst vlašských ořechů, které tímto způsobem získají ještě lahodnější chuť.

Cherry rajčata, papriku i okurku si omyjte, nakrájejte na menší kousky a vložte do misky. K nim přidejte prolisovaný česnek, trochu olivového oleje a balzamikového octa, špetku soli a malé množství pepře. Připravený patizon na grilu, na pánvi či v troubě nechte vychladnout a teprve potom ho vložte do mísy k zelenině.

Na závěr ještě přidejte mozzarellu nakrájenou na kousky, opečené vlašské ořechy a nasekanou bazalku. Vše pečlivě promíchejte, ochutnejte, a pokud to bude potřeba, salát z patizonu ještě dochuťte olivovým olejem, balzamikovým octem, solí nebo pepřem. Pak jej nechte chvíli odpočívat a můžete servírovat.    

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu, Facebooku  či YouTubu!